Výhody a nevýhody různých variant sezení

V tomto videu si ukážeme a pojmenujeme sedy, které děti dělají a řekneme si, které jsou vhodné více a které méně.

Takto vypadá náš král sedů, volný sed, ke kterému se chceme v ideálním případě vždy vracet. Dítě sedí na sedacích kostech, nohy má volně pokrčené před sebou a záda napřímená. Pánev je totiž v neutrálním postavení a tak může aktivovat trupové svalstvo.  Toto je turecký sed. Také posturálně velmi náročný, tudíž je to také skvělá posilovna pro trup. Když se vytáhne jedna noha dopředu, nevím jak se tento sed jmenuje, ale svaly trupu musí být stále skvěle zapojené. Jen ohlídejte, že není pokaždé natažená stále stejná noha a druhá stále skrčená.

Tohle je šikmý sed, důležitá součást psychomotorického vývoje před tím, než se dítě posadí. A to je obvykle sed, který dětským „Wéčkařům“ ve svém vývoji chyběl. Stejně jako jakékoliv boční sedy – varianty šikmého sedu s oporou o horní končetinu nutí dítě vyvažovat, a tím aktivně držet trup, rozvíjí stabilitu, rovnováhu a koordinaci. Asymetrické zatížení pánve a dolní končetiny navíc zapojují svaly okolo kyčlí, které se díky tomu mohou ideálně vyvíjet, což je klíčové pro zdravou chůzi. Nastavení kyčlí má totiž vliv na postavení a fungovaní kloubů celých dolních končetin a nohou, což je výhodné nejen pro efektivitu pohybů, ale také pro menší opotřebování kloubů do budoucna.

Další variantou, kterou můžeme u dětí vidět je sed na patách. To je pozice, kterou se často rodiče snaží W sed trochu zachraňovat. Kyčle, kolena ani hlezna zde nejsou páčeny do nepřirozených poloh, což je moc dobře. Trup se už může pohybovat i být držen vzpřímeně, ale pro svaly to v této pozici není nijak težké, takže dítě vlastně nijak moc netrénuje, ale ani si neubližuje. Tento sed děti někdy obměňují i za variantu, kdy je jedna noha přitažená k břichu a opřená o chodidlo. Tady opět platí, že v ideálním případě by se měly nohy střídat.

 

No a tady máme W sed. Podívejte se, co se při něm děje s kyčlemi, koleny a někdy i hlezny. Čím je celkově sed širší, tím více se klouby páčí. Pokud se vám zdá, že má vaše dítě kolena do X, pak si je tímto sezením rozhodně nesrovnává. Kotníky zůstávají tomuto peklíčku ušetřeny, pokud špičky míří dozadu, jakmile jsou ven, zadělávají si na problém také (nejčastěji na valgozitu). No a kyčle, ty jsou uvězněné v tzv. vnitřní rotaci a nemůžou se bohužel v této poloze pohybovat, protože pánev se při tomto sedu prakticky nehýbe. Velmi podobná, i když o trochu lepší situace je v překážkovém sedu, který vypadá jako W sed, ale jedna noha je natažená dopředu.

Co vědět o sezení na zemi?

  • Ve W sedu se dítě „rozloží po zemi“, místo aby sedělo vzpřímeně na sedacích kostech a muselo tělo aktivně držet.
  • Při hře na zemi si dítě vytváří držení těla podle polohy, ve které tráví nejvíce času – některé sedy ho přirozeně posilují a rozvíjejí, jiné ho spíše pasivně podpírají nebo spíš.
  • Některé podporují aktivní držení těla, jiné ho obcházejí.

Pojmenování variant sedů

Všechny typy sedů jsou v pořádku.

Ideální je, když jsou často měněny a pravidelně se vyskytuje sed s rovnými zády. U asymetrických typů sedů je však potřeba, aby se vyskytovaly na obě strany.