Valgózní kotníky: Proč vlastně padají a co s tím?

Když ke mně do ordinace přijde maminka a její děťátko při chůzi tak nějak divně „šmajdá“, má paty stočené nakřivo a vnitřní kotníky mu padají k zemi, skoro vždycky vidím v očích rodičů stejný zmatek. Chtějí pro své děti to nejlepší, ale internet je plný naprosto protichůdných rad. Čtou diskuse, tráví hodiny hledáním té „nejlepší“ boty a pak jsou zralí na prášek, protože jeden odborník křičí barefoot, druhý se tomu posmívá a ortoped jim mezi dveřmi doporučí nekompromisně pevnou kotníkovou obuv.

Rodiče pak horečně kupují boty s pocitem, že když je problém dole u země, musíme ho od země vyřešit. Ano, boty jsou jedním z dílků skládačky léčby, jenže lidské tělo není stroj. Nemá smysl dívat se jen na nohy a tabulkové normy. Jako fyzioterapeutka musím přemýšlet funkčně – v souvislostech a s návazností do celého těla.

Důležité je si uvědomit, že to, jak dětská noha vypadá a funguje, je dost často vizitkou toho, co se děje v těle o patro výš.

Když pata plave, tělo hledá nouzový plán

Než se začneme hroutit z toho, že dítěti padají kotníky (odborně valgozita patní kosti), pojďme si ujasnit, co se tam dole vlastně děje. Při valgozitě se patní kost vychýlí do strany, skloubení nad ní to musí nějak vyrovnat a vnitřní kotníky při pohledu zezadu vytvoří achilovky typické obloučky.

U malých dětí, které s chůzí teprve začínají, je lehký stupeň valgozity běžný. Tělo teprve trénuje polohy, formuje tělesné schéma a klenbu buduje aktivitou plosek a prstů. S postupným zráním chůze by se to mělo srovnat. Jenže pokud svaly nezačnou pracovat správně, kotníky zůstanou propadlé a tělo si najde nouzový plán – začne zapojovat kompenzační mechanismy, jako je vytáčení špiček ven nebo dovnitř a různé šmatlání nohou. Nohy pak nejsou tolik stabilní, svaly nefungují v rovnováze a některé struktury se tak začnou přetěžovat.

Proč se to ale děje? Protože noha nedostala správné podmínky k tréninku, nebo jí chybí opora shora.

Viníci spí o patro výš: Kyčle, bříško a svalová souhra

Noha potřebuje prostor a trénink, nikoliv zajištěný tvar. Aby mohla pevně stát, musí mít stabilní základnu v horních patrech – v oblasti kyčlí, pánve a středu těla.

• Líné svaly kolem kyčlí: Tohle je v mé ordinaci suverénně nejčastější viník. Pokud svalové skupiny, které mají na starosti zevní rotaci kyčle, nejsou v kondici a správně nedrží rotaci nohy, celá dolní končetina se stočí dovnitř. Koleno rotuje dovnitř, váha těla se přelije na vnitřní klenbu a kotník dole se pod tím tlakem prostě podvolí.

• Povolené bříško a pánev: Správný pohyb začíná v centru. Pokud má dítě oslabený hluboký stabilizační systém a břišní stěnu, pánev se překlopí dopředu. Tím se kompletně změní osa zatížení nohou a klenba se překlopí na vnitřní hranu. Takové nožky se často chybně označují jako ploché nebo může jít o kombinaci, tzv. nohy plochovbočené (tzv. planovalgus).

• Zakopaný pes v motorickém vývoji: Nohy jsou odměnou za vytrvalý trénink dítěte už od miminka. Pokud děťátko v kojeneckém věku správně nespínalo svaly, špatně se vzpřimovalo při pasení koníčků, lezlo asymetricky, vynechalo boční polohy a šikmé sedy, málo sedělo na zadečku nohami před sebou a sed nahrazovalo sezením mezi patami (tzv. W sed) nebo bylo předčasně stavěno a voděno za ruce, zafixovalo si chybné pohybové stereotypy. Ty si pak nese dál a svaly jednoduše nefungují v koordinaci.

A pak je tu ještě jeden obrovský faktor, se kterým sice nehneme, ale musíme ho brát v potaz – kvalita vaziva. Pokud má dítě geneticky „měkčí“ vazivo (je tzv. hypermobilní), jeho klouby a vazy jsou volnější a neposkytnou noze pasivní oporu. O to víc pak musíme vytrénovat aktivní svalovou sílu, protože svaly musí odmakat to, co volné vazy nepodrží.

Mýtus pevné boty: Chcete nohu vytrénovat, nebo ji dát do sádry?

Když vidíme padající kotník, spousta lidí nám řekne: Zafixujte ho do vysoké, pevné boty. Pojďme na to ale použít zdravý rozum podepřený klinickou praxí.

Hlezenní kloub se při chůzi a běhu musí neustále pohybovat. Když ho napevno sevřete do rigidní boty, ten pohyb nezmizí – tělo ho jen musí vykonat někde jinde, třeba v koleni nebo v bedrech. Navíc, jakékoliv omezení pohybu svaly oslabuje. Vzpomeňte si, jak vypadá ruka nebo noha po pár týdnech v sádře. Je hubená, povolená a úplně bez síly. A síla a kondice svalů je pro zdravou nohu naprosto zásadní!

Když dáte malému dítěti pevnou, neohebnou obuv, radikálně omezíte jeho možnosti pohybu. Dítě rychle pochopí, že tu botu prostě nepřepere, a přestane se snažit prsty a ploskou pracovat. Funkci nohy pak přebírají svaly vyšších etáží a celý pohyb se změní. Lidský mozek je neuvěřitelně tvárný – dítě si nebude stěžovat, že nemůže hýbat prsty, mozek prostě přenastaví programy a naučí se fungovat jinak. Vývoj nohy tím ale předčasně ukončíte.

Co s tím? Bota jako partner a aktivní cvičení

Znamená to, že máme všem dětem hned navléknout ten nejtenčí barefoot? Ne, lidé rádi dělají z každého směru extrém. Pokud má dítě valgózní kotníky, velkou asymetrii nebo měkké vazivo, v ultra tenké botce mu bude pata plavat a nekontrolovaně padat do extrémních poloh.

Při valgozitě mi dává mnohem větší smysl srovnávat samotnou patní kost, nikoliv kotník. Valgózní patě zkrátka sluší, když je ze stran botou trochu vedená. To znamená, že bota musí mít miskovitou podešev a ideálně zpevněný opatek, ale hlavně: pata v botě nesmí kloktat a vedle paty se nesmí tvořit nadměrek! Bota musí nohu respektovat, ne ji omezovat.

Pamatujte si, že obuv je pořád jenom obal. Změnu postavení nohou nevyřešíte pasivním čekáním, ani tím, že dítěti koupíte „zázračné“ boty. Odchylky v postavení nohou nejčastěji znamenají chybu v koordinaci svalů v celém těle. Pokud chceme, aby nožky fungovaly, musíme je to naučit přes aktivní pohyb, doplňování chybějících pohybů a přeučování zažitých nešvarů.

A to nejde bez aktivní spolupráce rodiče s dítětem doma. Návštěva ortopeda (v krajních případech nebo u vrozených vad je nutná!) nebo pár návštěv na fyzioterapii nikoho nespasí – tam se sice dozvíte jak na to, ale tu hlavní práci musíte s dětmi odcvičit vy sami doma. Ale nebojte, i fyzio cviky mohou být zábavné!

Cílem tohoto článku bylo navést vás na funkční uvažovaní o souvislostech. V léčbě valgozity má své velké místo samozřejmě i samotná protetická pomoc, tedy vložky do bot. To je ale složitější téma, neboť některé vložky vytváří jen pasivní berličku zatímco jiné nohy skutečně aktivují a zlepšují její funkci. O tom ale zase někdy příště, stejně jako s častou otázkou: Kdy už je na čase padající kotníky začít reálně řešit a kdy je to ještě běžný vývoj?