Valgózní kotníky: Ortopedické vložky? Cesta, nebo slepá ulička?

V prvním díle našeho povídání o valgózních kotnících jsme si vysvětlili, že když dětské kotníčky padají dovnitř, málokdy za to může pouze samotné chodidlo. Noha je totiž jen spodní patro celé naší pohybové věže a její tvar a stabilita jsou odrazem toho, jak pracují kyčle, pánev a střed těla.

Dnes se ale podíváme na téma, které v ordinaci i na internetových diskusích vyvolává obrovské emoce a kde se rodiče často ocitají uprostřed dvou nesmiřitelných táborů: ortopedické vložky do bot.

Na jedné straně stojí klasický přístup, kde se dítěti při první známce vbočeného kotníku nebo plochých nohou předepíší tvrdé vložky s vysokým klenutím a doporučí se nosit je od rána do večera. Na straně druhé je zarytá barefoot komunita, pro kterou je slovo „vložka“ téměř sprosté slovo – berou ji jako pasivní zlo, které nohu uspí a zničí.

Kde je pravda? Proč z každého směru dělat extrém? Pojďme se na to podívat očima dětské fyzioterapeutky a použít zdravý rozum.

Od rodičů malých barefooťáků narážím v ordinaci na odpor k vložkám poměrně často. Typický argument zní: „My jsme je jako malí taky museli nosit, tlačily nás, byly hrozně nepříjemné a stejně nám nepomohly. Vložka nohu jen pasivně podpírá, svaly zleniví a přestanou pracovat úplně!“

Mýtus o „pasivní berličce“: Proč se vložek tolik bojíme?

Musím říct, že se těmto rodičům vůbec nedivím. Pokud mají na mysli neindividuální vložky z lékárny s univerzálním tvrdým „bochánkem“ pod podélnou klenbou, nebo rigidní plastové vložky zhotovené bez ohledu na dynamiku pohybu, pak mají stoprocentní pravdu.

Takový pasivní výlisek totiž nohu jen mechanicky podepře shora dolů. Noha se o něj opře jako o polštář, mozek vyhodnotí, že svaly klenby nemusí vůbec nic dělat, a svaly skutečně začnou ochabovat. Jenže to není jediný způsob, jak se dá s vložkami pracovat.

Není vložka jako vložka: Jak fungují tzv.“funkční stélky“?

Lidské chodidlo tvoří dvě klenby – příčná a podélná. Stejně jako u mostů mají i tyto klenby své nosné pilíře. V případě chodidla jsou hlavními pilíři opory pata, kloub pod palcem a kloub pod malíkem. Pokud tělo funguje správně, váha se mezi tyto pilíře přirozeně rozkládá. Noha tak při každém kroku dokáže vytvořit silný odraz a zároveň pružně tlumit nárazy.

Jenže u dětí s valgózními kotníky (nebo s vrozeně měkčím, hypermobilním vazivem) se pata stočí, zatížení se přelije na vnitřní stranu a nožka ztratí stabilitu. Kloub pod palcem, malíkem i pata jsou v nevhodném postavení a noha se nedokáže správně opřít ani zapojit svaly do odrazu.

A tady přichází na řadu funkční stélka / individuální klínkování:

• Nejde o to nohu pasivně podpírat, ale navést ji do správné osy. Pomocí drobných ortotických klínků pomůžeme patní kosti a chodidlu najít ty správné opěrné body.
• Aktivní stimulace místo pasivity: Jakmile se noha dostane do správného postavení, svaly dostanou signál: „Aha, tady je stabilní základna, teď můžu bezpečně zabrat!“ Noha v takové chvíli nelení, ale naopak s každým krokem a odrazem funkčně posiluje.
• Dynamická práce: Ten, kdo stélku upravuje, musí vidět, jak se noha chová přímo v pohybu a ve stoje. Nejde o to udělat statický sádrový odlitek a poslat hotovou vložku poštou.

Barefoot a vložky? Paskvil, nebo skvělé partnerství?

Spousta lidí si myslí, že barefootová obuv a ortopedická vložka jsou dva neslučitelné světy. Já to vidím přesně naopak: proč si z obou světů nevzít to nejlepší?

Barefoot bota nabízí chodidlu důležité benefity:

1. Dostatek prostoru pro prsty (anatomický tvar špičky, kde palec ani malík nejsou stlačovány k sobě).
2. Lehkost a flexibilitu, která neomezuje přirozenou práci kloubů a umožňuje vnímat povrch, po kterém jdeme
3. Nulový drop (rovná podrážka bez podpatku, která nevyosuje těžiště a nenutí pánev přepadávat dopředu).

Pokud má ale dítě výraznou valgozitu, velmi volné vazivo nebo asymetrii, na tenoučké a měkké barefoot podešvi mu může pata nekontrolovaně plavat.

Když do dobře padnoucí barefootové boty (pevně sedí v patě s pevnějším opatkem a nekloktá) vložíme individuálně doupravenou funkční stélku nebo jen samotné klínky, získáme ideální kombinaci: noha má veškerý prostor a volnost pro prsty, ale zároveň dostane potřebnou směrovou oporu pro patní kost. Ano, o kousek sice snížíme vjem z nerovností terénu, ale ochráníme klouby a umožníme svalům pracovat ve správných osách.

Vložka jako dočasná berlička, ne nutně doživotní ortéza

Vložky vnímám jako tréninkového pomocníka. Odvedou opravdu hodně práce, kterou člověk vědomě ani nemá vždy šanci zvládnout. Cvičení považuji za hodně důležité a metodou první volby, ale vzhledem k možnostem spolupráce s dětmi nebo zahlcením rodičů povinnostmi považuji funkční vložky za skvělou součást léčby.

U dětí se tělo neustále mění a vyvíjí. Dobře zvolená funkční korekce má sloužit k tomu, aby se dítě přeučilo špatný pohybový stereotyp a noha si „zapamatovala“, jak má stát a hlavně fungovat.

U některých dětí si léčbu bez vložek nedokážu moc představit, u jiných vidím velké šance nožky uzdravit pouze díky cvičení. Vždy záleží na celém obrazu (vyšetření dítka, míra jeho spolupráce nebo nastavení rodičů).

Indivuální stélky z protetiky versus funkční vložky od podologa

Dostanete-li poukaz na výrobu individuálních ortopedických vložek, zavítáte s ním na „protetiku“. Tam nohy dítěte obtisknou, vytvoří odlitek, nebo je dokonce naskenují. Data následně odešlou technikovi, který vložky vyrobí. Poté si je přijdete vyzvednout a doplatíte pár stovek korun (zbytek hradí pojišťovna).

Funkční vložky lze naopak poměrně snadno vytvořit z prefabrikovaných vložek různých značek. Společně s podologem (lékařem nebo fyzioterapeutem se specializací na nohy) vyberete vložku, která proporčně i funkčně nejlépe odpovídá potřebám dítěte. Tu pak podolog upravuje pomocí protetických klínků přímo pod nohou pacienta. Sleduje reakce nohy i zbytku těla na jednotlivé úpravy a postupně hledá nejvhodnější variantu. Tedy takovou, při které jsou pilíře správně opřené a svaly kleneb i svalových řetězců vedoucích až do trupu mohou dobře pracovat. Tento typ vložek bohužel pojišťovny neproplácejí, a tak za ně u dětí obvykle zaplatíte 800–1500 Kč plus práci podologa.

Podle zkušeností z ordinace bohužel poměrně často neshledávám vložky z protetiky jako funkční. A ani se tomu příliš nedivím – nikdo totiž nezkouší a následně nevyhodnocuje, jak nohy na vložkách skutečně sedí a jak díky nim pracují. Často mi je také nosíte ukazovat s tím, že dítě vložky tlačí, nechce je nosit, nebo se vám jejich provedení natolik nelíbí, že je ani nechcete dítěti do bot dát. U kožených modelů navíc dětem s valgozitou pat často chybí důležitý prvek – patní mistička, která pomáhá patu ukotvit. Také si stěžujete na rozměry vložek, které často neodpovídají zejména šířce dětských nohou.

Nechci tím říci, abyste pro vložky na protetiku nechodili. Jen vás chci upozornit na fakt, že nejsou tak individuální, jak to možná na první pohled vypadá. Je dobré také počítat s tím, že pokud vložka není dobře zhotovená a správně přizpůsobená konkrétní noze, nemusí mít příliš šancí dlouhodobě pomáhat. Místo toho se může stát jen pasivní berličkou.

Co je dobré mít na paměti

Funkční vložky mohou být velmi účinným pomocníkem s přesahem do celého těla. V indikovaných případech mají své nezastupitelné místo a dokážou výrazně podpořit správnou funkci nejen nohy. Nikdy bychom však neměli zapomínat, že pro dlouhodobý efekt je zásadní také cvičení a celková práce s pohybovými návyky. Pokud dítěti dáte do bot vložky, ale doma ho necháte sedět v nevhodných polohách (například ve W-sedu), svaly, které „spaly“, zůstanou neaktivní a přetížené svaly budou stále posilovat. Problém se tak jen těžko podaří skutečně vyřešit. Při jakýchkoliv pochybnostech se proto obracejte na odborníky a zajímejte se především o jejich vzdělání a zkušenosti v oblasti podologie a dětské fyzioterapie, nikoliv o rady z „maminkovských fór“.

Informace a rady z tohoto článku jsou určeny rodičům jinak zdravých dětí. Děti s vrozenými vadami, ortopedickými diagnózami nebo neurologickým onemocněním potřebují zcela individuální přístup a odborné posouzení. V těchto případech proto doporučuji vyhledat odborníka vždy.

Mějte se krásně a příště se podíváme na mýty ohledně věku, odkdy je fajn nožičky začít řešit.

Hanka Tonarová